Dobrý den, kozy ven

Ať už mě o tom nadšenci do kojení přesvědčují jakkoliv, já si prostě nedokážu venku jen tak stáhnout tričko. Určitě ne bez nějaké té dávky alkoholu, ale víme, jak to je s alkoholem a kojením.

Alkohol se vstřebává až za pět hodin od požití a nechcete mít z miminka notorika nebo slaboducha. Nepomáhá ani okolí, když mě sborově přesvědčuje, že to je v pohodě (už se totiž také dozvěděli o benefitech kojení) a snaží se urputně koukat do nejvzdálenějšího rohu místnosti. A to vůbec neberu v potaz všechny ty lidi, kterým to naopak v pohodě vůbec nepřijde a nebojí se vám o tom povědět.

Když jsem ještě chodila na gymnázium, nosila jsem slušivou bílou halenku. Byla obtažená a já se v ní cítila atraktivně. Tedy do té doby, než mě jedna učitelka a tři spolužačky k tomu upozornily na to, že mi jsou vidět bradavky! Měla jsem totiž pod halenkou jen tenkou podprsenku, já jsem vlastně až doteď nosívala podprsenky spíše řekněme symbolicky. Každý v sobě nosí nějaké to pubertální trauma. Od té doby jsem nosila podprsenky nejlépe s vycpávkami, i když mě velká prsa zrovna netankujou. Doteď mi připadá krajně nefér, že chlap může bradavky vystrkovat za každého počasí, zatímco když se nějaké celebritě ženského pohlaví rýsují pod oblečením, je z toho přinejmenším pikantní článek v bulvárním deníku.

Co si budeme povídat, prsa jsou v naší společnosti jasný sexuální symbol. Nedají se přehlédnout, čehož s radostí využívají výrobci všech nátěrových hmot a rybářského vybavení. Prsa táhnou. Někdy nahoru, někdy dolů, ale vždycky je to téma. Bylo by fajn, kdybych jednou kvůli poprsí přišla do řečí, ale obávám se, že by to nebylo v můj prospěch. V pubertě jsem byla za rebelku, ale teď nějak nemám odvahu postavit se sociokulturním normám. Ne tak moje známá. Na jedné akci vytáhla bez obalu (doslova!) prso a začala kojit přímo před dědečkem svého přítele. Čím víc jsem se snažila stáčet pohled do strany, tím víc mě to nutilo podívat se přímo na její velké, tmavě hnědé bradavky. Takový obsesivně kompulzivní faktor kojení.

Vzala jsem si z toho ponaučení a při návštěvě kolegyň z práce jsem se při kojení omotala dlouhým šálem. Výsledkem bylo jedno vzteklé dítě, jeden poblitý šál, a frustrovaný manžel, který přede mnou musel půlhodiny postávat a tvořit „plentu“. Ten je mimochodem s novou podobou mého poprsí mimořádně spokojen. Tím ale dochází k závažnému rozkolu v našem manželství, protože mě pohled na moje nové já spíše děsí a pomáhá mi jen představa, že pod volným tričkem to není tak vidět.

Když vás třicet let učí, že odhalovat poprsí na veřejnosti může jedině prostitutka nebo Lucie Bílá, je prostě těžké se přeorientovat.