Vysosaná matka
Musím se tedy přiznat, že zrovna důkladný výzkum jsem si předem nedělala. Na druhou stranu se k vám opravdová realita jen tak snadno nedostane. A tou je, že kojení je na hovno. Moje teda určitě.
Nevím, jestli to není jen můj dojem. Třeba to každý ví a právě proto prý půl roku po porodu kojí už jen pětina matek. Možná se každý bojí okamžité reakce laktačních teroristek – jejich heslo přece je, že kojit může každý, a kdo nekojí, nenavštívil jen zatím dostatečně dobrou laktační poradkyni. Případně nekojí úmyslně a v tom případě samozřejmě skončí v pekle. Přinejlepším.
Kojení totiž bolí. Podle mého soukromého průzkumu to trvá zhruba dva měsíce, dokud si prý „bradavky nezvyknou“ – což si představuji jako sebedestrukci nervových zakončení, která jela příliš dlouho a příliš intenzivně na plné obrátky. Bolelo i mě, takovou tou bolestí tečou-vám-slzy-a-při-každém-přisátí-vyjeknete. Pokud se vám to stane, hlavně o tom nepište do nějaké poradny nebo na internetové fórum (pokud tedy děláte už tu chybu, že na podobné stránky chodíte). Já už to vyzkoušela za vás.
Druhý omyl: vždy jsem si myslela, že kojení je něco přirozeného. Kojí všechna zvířata (i lachtani…fakt!) a zvládají to i bez speciálního školení. Laktační teroristky vás ovšem s každým problémem odkáží na laktační poradkyně. Pokud problém přetrvává, nevyzkoušeli jste jich dost. Za každou potíží totiž vězí „špatná technika kojení“. Ultimátním prostředkem, jak zhodnotit kojení, je nakonec váha dítěte. A to si pište, že nikdy nebude ideální. Z porodnice mě nechtěli pustit, protože mé dítě dost nepřibíralo. Když jsem se i přesto rozhodla odejít domů, vyslechla jsem si s výstražně napřaženým prstem, že: „Správná matka ráda omezí své pohodlí pro dítě“.
Absence výhrůžných prstů způsobila, že jsem doma po propuštění začala mít spoustu mléka. Když jsme šli za týden k pediatrovi, kroužil nejdříve zachmuřeně ukazováčkem nad jakýmisi grafy a nakonec s varovným podtónem prohlásil, že můj syn moc přibírá. Párkrát jsem se mu to snažila vysvětlit, zatímco mi hladově olizoval tričko a bušil pěstičkami do podprsenky (syn, ne doktor), ale nezabralo to. Moje kamarádka mi poradila, že ze mě cítí mléko a ať ho tedy chová tatínek. Zkoušel se přisát na bradavku manžela. Seděla jsem tam a doufala, že se fakt přisaje, ale nevyšlo to.
Synek totiž přece jen preferuje moje prsa. Konečně někdo, řeknete si. Ale naneštěstí je miluje tak moc, že mu to stojí za to vstávat klidně co půl hodiny nebo mi viset na prsu prakticky dvě hodiny v kuse. Když se k tomu přidalo náročnější období a zkrátil se mi už tak nekvalitní spánek, ječela jsem na manžela hystericky, že: „On si může spát sedm hodin v kuse a chodit do práce, zatímco já tady chcípnu“. Nikdy bych nevěřila, že budu někomu závidět, že chodí do práce. Do korporátu!
Ani se neodvažujte strčit dítěti flašku nebo dudlík, chmuří varovně obočí laktační teroristky. Na každé dítě s dudlíkem už se chystá složka na sociálce. „Já jsem se rok a půl nezvedla z gauče, kojila jsem skoro co půl hodiny!“ dme se pýchou Eliška, moje bývalá kolegyně z práce. „Já jsem tímhle stylem po půl roce skončila na kapačkách. Bylo to úžasný, konečně jsem si odpočinula,“ hlásí naše rodinná známá a při té vzpomínce jí na chvilku zasvítí oči. Když jsem se v jedné internetové diskuzi vyčerpaně ptala, kdy že to skončí, přispěchala mě jedna uživatelka utěšit, že ona takhle kojí i dvouleté dítě.
A tak si říkám, že termín vysosaná dostává úplně jiný význam. A že někdo je tak trochu vysosaný, i když má hektolitry mléka.
Barbora Balková
Rodičovská dovolená? Ideální příprava na pandemii!
Roky tvrdého výcviku se vyplatily. Kdo je v dnešní době připravený na současnou situaci lépe než matka na rodičovské dovolené?
Barbora Balková
Tak akorát hřejivý vánoční příběh
Jak jsem oproti běžnému předpokladu tu pravou lásku a mezilidské pochopení poznala až díky předvánoční honbě za slevami.
Barbora Balková
Imaginární milenci
Aneb podrobné a kolektivní zamyšlení nad otázkou: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla?“
Barbora Balková
My se teda taky omlouváme!
Po shlédnutí známého videa, ve kterém se řada žen omlouvá mužům (svým, cizím, všem), jsme se chytily za nos a uvědomily si, že teď je řada i na nás.
Barbora Balková
Matka fúrie
Mnohé z nás díky permanentnímu vyčerpání a náhlému styku s dalšími rodiči objevují netušené hloubky své vlastní agresivity. A co teprve, když se to zkombinuje s národním komplexem.
Barbora Balková
Jak jsem se stala biomatkou
Jsem biomatka a lesana. Občas zachraňuji pralesy a taky žížaly po dešti. Chtěla bych se tímto hluboce omluvit celé společnosti.
Barbora Balková
Zázračný vejce
Jedna taková univerzální otázka provází dítě jen s nepatrnými obměnami až do dospělosti. Charakterizuje ji úvodní „A už...?“ a může nabývat hned několika významů.
Barbora Balková
Dítě v každém z nás
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném. Zážitků mám totiž na rozdávání, protože kvůli havárii vody bydlíme už skoro měsíc po příbuzných.
Barbora Balková
Cáky cáky na majáky
Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.
Barbora Balková
Damn Amsterdam
Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...
Barbora Balková
Hysterióza
Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.
Barbora Balková
Já na to mám
Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.
Barbora Balková
Sama doma
Feminismus dnes platí pomalu za sprosté slovo a tak kdejaká celebritka vykřikuje: „Já si jako nemyslím, že by měl chlap ženskou mlátit nebo tak, ale jako nejsem zase žádná feministka, abyste si nemysleli!“
Barbora Balková
Vážené dámy
Když jsem byla hodně mladá, odhadem jedny rovnátka a dva pupínky, byla jsem přesvědčená, že mně teda těhotenství postavu nezdeformuje.
Barbora Balková
Hra o trůny
Včera jsme s manželem koukali na dlouho očekávaný třetí díl poslední série Hry o trůny. Dlouho očekávaný, protože první dva díly jinak brutalitou a akcí nacpaného seriálu vyznívaly jako (hodně nudný) pokus o sebeparodii.
Barbora Balková
Plaveme v tom
Dítě moderní doby je taková tabula rasa, dalo by se říct. Prostě co na něj nezapíšeš, to tam není, takže matky zapisují horem dolem. V praxi je tím myšleno plavání nebo cvičení s dětmi.
Barbora Balková
Vysosaná matka vol. II
Pravděpodobně je to dost překvapivé, ale kojím i nadále. Dříve jsem zatínala zuby s povzbudivou myšlenkou „vydržím to do tří měsíců, a pak se uvidí“, teď posouvám horizont vidiny lepších zítřků na šest měsíců.
Barbora Balková
Gorily v mlze
Žijeme v postmoderní společnosti, ve který prostě neexistují jednoznačný manuály na život (a zrovna tak i pro mateřství).
Barbora Balková
No kidding
Existují kultury, které děti doslova zbožňují. Vlastně se dá říct, že po celým světě jsou dospělí z dětí úplně unešený, až na jednu jedinou výjimku. Tu naší – euroamerickou.
Barbora Balková
Míchaný vajíčka
Tento příspěvek je určený výhradně pro ženské, mateřstvím poznamenané čtenářstvo. Já vás varovala předem!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1380x