Me-dick

19. 03. 2019 10:55:00
Pokud jste průměrně zdraví 20+, šance je, že jste zatím nepotkali větší množství me-dicků. Tahle šance úměrně klesá s příchodem potomstva.

Já jsem bohužel nebyla průměrně zdravá ani kdysi, takže jsem do mateřství vstupovala relativně připravená. Bohužel ne dostatečně.

Moje první setkání s me-dickem vypadalo následovně. Bylo mi osmnáct, měla jsem před přijímačkami a tu zimu jsem byla nemocná snad už pošesté. U doktorky jsem se opatrně zeptala, jestli by to už nebylo na antibiotika. Nebylo. Zato to bylo na telefonát mým rodičům, ve kterém si doktorka postěžovala, že jsem drzá. Druhý silný zážitek byl nepochybně můj převoz po zpackané operaci v Liberci na neurochirurgii v Praze. Tehdy jsem plně pochopila trpkost snahy tvářit se mile, přestože se lékaři nade mnou hádají, že „to“ (rozuměj mě) nepřevezmou a co jim „to“ tam zase vozí. Kdo by taky chtěl, aby jim pak při operaci v návalu emocí ujela ruka. Nebudu asi ani rozvádět story o sestře s akutní meningitidou, kterou doktorka bez vyšetření poslala domů, protože určitě jenom někde přebrala (sestra udělala tu chybu, že přišla k lékařce už s představou, o jakou diagnózu se jedná).

Od té doby jsem nicméně získala titul, vlastní bytovou jednotku a sebevědomí. A taky práci ve zdravotnictví. Říkala jsem si, že teď už jsem opravdu připravená na vše, a když to náhodou přece jen zaskřípe, asertivně pošlu dotyčného do prdele, napíšu mu šťavnatou recenzi na Známý lékař a odkráčím jinam. Jenže pak přijde reprodukční období a všechno je jinak. Od rozjetého porodu, který vám vede me-dick, se prostě utíká blbě. Když vám ten samý idiot vysvětlí, že vaše dítě po dva dny trvajícím porodu nedýchalo kvůli vám, jelikož jste na konci špatně tlačili, nepošlete ho do háje, ale sesypete se a začnete chodit k psychologovi. Když musí vaše dítě na specializované vyšetření, které nikde jinde neprovádějí, musíte překousnout, že si to doktor neumí rozplánovat, a vy tak tři hodiny trčíte s kojencem v čekárně plné ukašlaných důchodkyň a potají kojíte za květináčem. Když vás sestra blahosklonně osloví „ale maminko“ a s lehkým pobavením pozoruje, jak nešikovně strkáte novorozence na váhu a snažíte se mu u toho neurazit hlavu, jste vlastně docela rádi – je to nakonec asi nejmilejší konverzace, kterou jste zatím v ordinacích a čekárnách zažili. A navíc to tomu dítěti nechcete pokazit. Přesně tahle ženská mu bude příště píchat jehlu do žíly a vy sakra chcete, aby se trefila. Navíc existuje asi tisíc způsobů, jak z vás může během vteřiny udělat neschopnou matku, a to fakt nechcete. Umíte to dobře sami.

Další potíž se zdravotníky je v tom, že jakmile se jim dostanete do spárů, už se z nich jen tak lehce nevykroutíte. Do této doby jsem chodila k lékaři, pokud jsem měla problém, a muselo jít ještě o problém, na který nezafungoval zázvor a slepičí polívka. Teď je kouzelným slovem prevence. Z preventivních důvodů je nutné chodit na prohlídku kyčlí, jednou za dva týdny k pediatře, každý měsíc k neuroložce (se zdravým kojencem, no ale co kdyby) a ideálně každý týden na fyzioterapii. Můj syn totiž v deseti týdnech při pasení koníčků zavírá pěstičky. Je jedno, že většina dětí je otevírá až okolo čtvrtého měsíce. No ale co kdyby. A nenechte dát dítěti všechny dostupné vakcíny, když vás doktorka zmasíruje obrázky uzbeckých dětí s ošklivými kožními vředy.

Nechápejte mě špatně, já si nemyslím, že jsou všichni lékaři idioti. Přišli jsme s manželem i na jména několika doktorů, kteří byli celkem v pohodě. Osobnostně a moc toho nezvrtali ani po odborné stránce. Příčina té mimořádné koncentrace me-dicků v bílých pláštích je mi neznámá. Možná to je jen zdání, přece jen s doktory jednáte ve vypjatých situacích, kdy jde kolikrát o zdraví, životy a tak. Možná to je jen nevhodný způsob, jak si dodat sebeúctu. Už to prostě nejde tak lehce jako v době, kdy byly paní starostová, lékařová a učitelová vesnickou honorací a pořádaly čaje o páté, zatímco jejich muži tvořili regionální dějiny. Možná je to výsledek totální deziluze, protože na vejšku odcházíte jako ta nejšikovnější holčička ze třídy a po pár letech neproplacených služeb a slušné řádce mrtvol je z vás taková mrtvola taky, minimálně uvnitř.

A tak zatímco s námi lékaři ztratili empatii už dávno, já ji s nimi ztrácím teď. A to jsem četla všechno od Samuela Shema.

Autor: Barbora Balková | úterý 19.3.2019 10:55 | karma článku: 21.13 | přečteno: 1178x

Další články blogera

Barbora Balková

Cáky cáky na majáky

Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.

14.6.2019 v 16:56 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 421 | Diskuse

Barbora Balková

Damn Amsterdam

Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...

9.6.2019 v 22:25 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 349 | Diskuse

Barbora Balková

Hysterióza

Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.

1.6.2019 v 15:14 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 351 | Diskuse

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem hledala svého prince

nikdy jsem se v dětství ani v pubertě netrápila láskou ke zpěvákům nebo hercům. Svět celebrit mě nezajímal, i když si o nich nějaké drby ráda přečtu, jsem také jenom ženská.

15.7.2019 v 22:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXVI.

Padesát odstínů šedi lze překvapivě snadno zažít i v kanceláři. Nikoli s kolegou, ale s tiskárnou. Zejména po neodborné extrakci papíru neproškolenou mírně nervní obsluhou.

15.7.2019 v 16:20 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 199 | Diskuse

Ivana Lance

Human smuggler or coyote

Pašerák nebo slovo: kojot se používá pro lidi, kteří nelegálně pašují lidi přes hranice. Za přestup hranice mezi Mexikem a USA se platí tři až čtyři tisíce dol. A protože Amerika je bezmocná, pokud se jedná o rodiny s dětma,

15.7.2019 v 14:52 | Karma článku: 20.36 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jiřina Poláková

Matky všech zemí spojte se

Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?

15.7.2019 v 9:46 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 441 | Diskuse

Jan Hulik

Druhý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vlastně mě jen o vlásek minul ten konec a dostal jsem tedy ještě jednou novou šanci bez velkého nebezpečí, že by se to mohlo vrátit,

14.7.2019 v 10:00 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 15.01 Průměrná čtenost 1314

Tak hlavně jsem matka, že. Lovím v paměti, že jsem měla ráda indický filmy, ale teď se jejich stopáž překrývá se separační úzkostí syna. Vždycky jsem ráda jedla, akorát o dost hodnotněji než teď. Jo a taky jsem sportovala a fakt tím nemyslím současný turistický výšlapy do Billy.

Najdete na iDNES.cz