Me-dick
Já jsem bohužel nebyla průměrně zdravá ani kdysi, takže jsem do mateřství vstupovala relativně připravená. Bohužel ne dostatečně.
Moje první setkání s me-dickem vypadalo následovně. Bylo mi osmnáct, měla jsem před přijímačkami a tu zimu jsem byla nemocná snad už pošesté. U doktorky jsem se opatrně zeptala, jestli by to už nebylo na antibiotika. Nebylo. Zato to bylo na telefonát mým rodičům, ve kterém si doktorka postěžovala, že jsem drzá. Druhý silný zážitek byl nepochybně můj převoz po zpackané operaci v Liberci na neurochirurgii v Praze. Tehdy jsem plně pochopila trpkost snahy tvářit se mile, přestože se lékaři nade mnou hádají, že „to“ (rozuměj mě) nepřevezmou a co jim „to“ tam zase vozí. Kdo by taky chtěl, aby jim pak při operaci v návalu emocí ujela ruka. Nebudu asi ani rozvádět story o sestře s akutní meningitidou, kterou doktorka bez vyšetření poslala domů, protože určitě jenom někde přebrala (sestra udělala tu chybu, že přišla k lékařce už s představou, o jakou diagnózu se jedná).
Od té doby jsem nicméně získala titul, vlastní bytovou jednotku a sebevědomí. A taky práci ve zdravotnictví. Říkala jsem si, že teď už jsem opravdu připravená na vše, a když to náhodou přece jen zaskřípe, asertivně pošlu dotyčného do prdele, napíšu mu šťavnatou recenzi na Známý lékař a odkráčím jinam. Jenže pak přijde reprodukční období a všechno je jinak. Od rozjetého porodu, který vám vede me-dick, se prostě utíká blbě. Když vám ten samý idiot vysvětlí, že vaše dítě po dva dny trvajícím porodu nedýchalo kvůli vám, jelikož jste na konci špatně tlačili, nepošlete ho do háje, ale sesypete se a začnete chodit k psychologovi. Když musí vaše dítě na specializované vyšetření, které nikde jinde neprovádějí, musíte překousnout, že si to doktor neumí rozplánovat, a vy tak tři hodiny trčíte s kojencem v čekárně plné ukašlaných důchodkyň a potají kojíte za květináčem. Když vás sestra blahosklonně osloví „ale maminko“ a s lehkým pobavením pozoruje, jak nešikovně strkáte novorozence na váhu a snažíte se mu u toho neurazit hlavu, jste vlastně docela rádi – je to nakonec asi nejmilejší konverzace, kterou jste zatím v ordinacích a čekárnách zažili. A navíc to tomu dítěti nechcete pokazit. Přesně tahle ženská mu bude příště píchat jehlu do žíly a vy sakra chcete, aby se trefila. Navíc existuje asi tisíc způsobů, jak z vás může během vteřiny udělat neschopnou matku, a to fakt nechcete. Umíte to dobře sami.
Další potíž se zdravotníky je v tom, že jakmile se jim dostanete do spárů, už se z nich jen tak lehce nevykroutíte. Do této doby jsem chodila k lékaři, pokud jsem měla problém, a muselo jít ještě o problém, na který nezafungoval zázvor a slepičí polívka. Teď je kouzelným slovem prevence. Z preventivních důvodů je nutné chodit na prohlídku kyčlí, jednou za dva týdny k pediatře, každý měsíc k neuroložce (se zdravým kojencem, no ale co kdyby) a ideálně každý týden na fyzioterapii. Můj syn totiž v deseti týdnech při pasení koníčků zavírá pěstičky. Je jedno, že většina dětí je otevírá až okolo čtvrtého měsíce. No ale co kdyby. A nenechte dát dítěti všechny dostupné vakcíny, když vás doktorka zmasíruje obrázky uzbeckých dětí s ošklivými kožními vředy.
Nechápejte mě špatně, já si nemyslím, že jsou všichni lékaři idioti. Přišli jsme s manželem i na jména několika doktorů, kteří byli celkem v pohodě. Osobnostně a moc toho nezvrtali ani po odborné stránce. Příčina té mimořádné koncentrace me-dicků v bílých pláštích je mi neznámá. Možná to je jen zdání, přece jen s doktory jednáte ve vypjatých situacích, kdy jde kolikrát o zdraví, životy a tak. Možná to je jen nevhodný způsob, jak si dodat sebeúctu. Už to prostě nejde tak lehce jako v době, kdy byly paní starostová, lékařová a učitelová vesnickou honorací a pořádaly čaje o páté, zatímco jejich muži tvořili regionální dějiny. Možná je to výsledek totální deziluze, protože na vejšku odcházíte jako ta nejšikovnější holčička ze třídy a po pár letech neproplacených služeb a slušné řádce mrtvol je z vás taková mrtvola taky, minimálně uvnitř.
A tak zatímco s námi lékaři ztratili empatii už dávno, já ji s nimi ztrácím teď. A to jsem četla všechno od Samuela Shema.
Barbora Balková
Rodičovská dovolená? Ideální příprava na pandemii!
Roky tvrdého výcviku se vyplatily. Kdo je v dnešní době připravený na současnou situaci lépe než matka na rodičovské dovolené?
Barbora Balková
Tak akorát hřejivý vánoční příběh
Jak jsem oproti běžnému předpokladu tu pravou lásku a mezilidské pochopení poznala až díky předvánoční honbě za slevami.
Barbora Balková
Imaginární milenci
Aneb podrobné a kolektivní zamyšlení nad otázkou: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla?“
Barbora Balková
My se teda taky omlouváme!
Po shlédnutí známého videa, ve kterém se řada žen omlouvá mužům (svým, cizím, všem), jsme se chytily za nos a uvědomily si, že teď je řada i na nás.
Barbora Balková
Matka fúrie
Mnohé z nás díky permanentnímu vyčerpání a náhlému styku s dalšími rodiči objevují netušené hloubky své vlastní agresivity. A co teprve, když se to zkombinuje s národním komplexem.
Barbora Balková
Jak jsem se stala biomatkou
Jsem biomatka a lesana. Občas zachraňuji pralesy a taky žížaly po dešti. Chtěla bych se tímto hluboce omluvit celé společnosti.
Barbora Balková
Zázračný vejce
Jedna taková univerzální otázka provází dítě jen s nepatrnými obměnami až do dospělosti. Charakterizuje ji úvodní „A už...?“ a může nabývat hned několika významů.
Barbora Balková
Dítě v každém z nás
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném. Zážitků mám totiž na rozdávání, protože kvůli havárii vody bydlíme už skoro měsíc po příbuzných.
Barbora Balková
Cáky cáky na majáky
Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.
Barbora Balková
Damn Amsterdam
Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...
Barbora Balková
Hysterióza
Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.
Barbora Balková
Já na to mám
Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.
Barbora Balková
Sama doma
Feminismus dnes platí pomalu za sprosté slovo a tak kdejaká celebritka vykřikuje: „Já si jako nemyslím, že by měl chlap ženskou mlátit nebo tak, ale jako nejsem zase žádná feministka, abyste si nemysleli!“
Barbora Balková
Vážené dámy
Když jsem byla hodně mladá, odhadem jedny rovnátka a dva pupínky, byla jsem přesvědčená, že mně teda těhotenství postavu nezdeformuje.
Barbora Balková
Hra o trůny
Včera jsme s manželem koukali na dlouho očekávaný třetí díl poslední série Hry o trůny. Dlouho očekávaný, protože první dva díly jinak brutalitou a akcí nacpaného seriálu vyznívaly jako (hodně nudný) pokus o sebeparodii.
Barbora Balková
Plaveme v tom
Dítě moderní doby je taková tabula rasa, dalo by se říct. Prostě co na něj nezapíšeš, to tam není, takže matky zapisují horem dolem. V praxi je tím myšleno plavání nebo cvičení s dětmi.
Barbora Balková
Vysosaná matka vol. II
Pravděpodobně je to dost překvapivé, ale kojím i nadále. Dříve jsem zatínala zuby s povzbudivou myšlenkou „vydržím to do tří měsíců, a pak se uvidí“, teď posouvám horizont vidiny lepších zítřků na šest měsíců.
Barbora Balková
Gorily v mlze
Žijeme v postmoderní společnosti, ve který prostě neexistují jednoznačný manuály na život (a zrovna tak i pro mateřství).
Barbora Balková
No kidding
Existují kultury, které děti doslova zbožňují. Vlastně se dá říct, že po celým světě jsou dospělí z dětí úplně unešený, až na jednu jedinou výjimku. Tu naší – euroamerickou.
Barbora Balková
Míchaný vajíčka
Tento příspěvek je určený výhradně pro ženské, mateřstvím poznamenané čtenářstvo. Já vás varovala předem!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1380x