Míchaný vajíčka

11. 04. 2019 13:02:10
Tento příspěvek je určený výhradně pro ženské, mateřstvím poznamenané čtenářstvo. Já vás varovala předem!

Víte, jak se stoprocentně pozná, že jste matka? Když vám okamžitě dojde, o čem tenhle příspěvek bude. Tušíte správně, že se nejedná o jídlo, takže dobré poledne, dobrou chuť, pokud právě obědváte – a odložte vidličky, prosím. Řeknu to tedy hned a naplno. Řeč bude o hovínkách. Stolici. Výkalech. A půjdeme na to pěkně komplexně, jde tu totiž o barvu, konzistenci, zápach i četnost.

Jako 90 % všech žen jsem i já před porodem tvrdila, že nebudu jako ty „ostatní matky“, které už nedokážou řešit nic jiného než mateřství. Obecně trefně vyjádřeno jako „řešit jen obsah plínek“. Nic nebylo dál od pravdy, protože od jejich obsahu se nyní odvíjí prakticky celý náš život. Tak moc, že když manželovi napíšu do práce „tak už je to tady!!“, ví naprosto přesně, o čem mluvím – a co víc, zcela upřímně ho to zajímá. Minimálně proto, že je to dobrý indikátor nálady našeho synka a zda teda večer něco bude nebo ne.

Začalo to už v porodnici. Při každé kontrole se lékařka plna očekávání ptala „jestli už?“ Pokaždé jsem nejistě zakroutila hlavou a sklopila oči, načež se po sobě se sestrou významně podívaly, zhluboka vydechly v odpověď a začaly si cosi poznamenávat do svých lejster. Tehdy mi naplno došla vážnost celé situace. Nikdy bych nevěřila, že budu tak nadšená z výkalů, fakt ne. Když to konečně přišlo, rozeslala jsem minimálně šest SMS a pak mi došlo, že už asi nic nebude jako dřív. Taky že nebylo.

Když už jsme se naučili přebalovat miminko bez toho, aniž bychom se jeden nebo druhý skoro pozvraceli, přišel další problém. Tedy – že ten problém vlastně pořád nepřicházel, jestli mi rozumíte. Synkovi to prostě a jednoduše nešlo. Večery jsme tak trávili jeho poponášením v poloze tzv. „vyvýšené klubíčko“, kdy má miminko nohy v podstatě za krkem. Manžel k tomu vymyslel žertovný popěvek a vehementně tvrdil, že to synkovi během celého procesu pomáhá. Blbost. Nechci vám brát naděje a provizi farmaceutickým firmám, ale ve skutečnosti zabere jen čas a potom taky kouzelný vynález zvaný rektální rourka. Byly doby, kdy jsme oběhli čtyři lékárny v nejbližším okolí, abychom jich nasyslili co nejvíc. Prodavačky nás již z dálky poznávaly a objednávaly kusy navíc. Některé s pochopením, jiné s podezřením a přemítáním, jak asi vypadá náš sexuální život. Moc ráda bych jim vzkázala, že předpokládat u čerstvé matky jakékoliv sexuální hrátky, natož ty exotické, je značně optimistické. I dnes večer manžel již ode dveří pyšně hlásil: „Sehnal jsem čtyři rourky!“ „Je to ten pravý,“ blesklo mi hlavou. Asi tady nebudu líčit celý proces, kterému říkáme „rourkování“, ale věřte mi, že to je něco jako jít spolu do války, přežít závažnou traumatickou zkušenost atd. Utuží to vztahy.

Nejde jen o to, že má naše dítě problém – protože tím pádem máme podstatný problém i my. Můj každonoční chleba je nahřívání polštářku z DM (po třech měsících jsem na vůni lehce spálených třešňových pecek už alergická), zvedání nožiček až ke stropu a masírování bříška (funguje to jako pískací hračky, když hodně zmáčknete, vyjde vzduch). V okamžiku, kdy synek po hodině usne, mám hladinu kortizolu tak vysoko, že já usínám zhruba v době, kdy je tak akorát čas na další kolečko kojení, masírování a nahřívání. Teď jsem naštěstí zjistila, že když si představuju dovolenou bez dítěte v destinaci vzdálené minimálně deset hodin letu – optimálně se ztrátou signálu – usínám o poznání rychleji. Takže Maledivy, nebo Karibik?

Autor: Barbora Balková | čtvrtek 11.4.2019 13:02 | karma článku: 13.37 | přečteno: 699x

Další články blogera

Barbora Balková

Cáky cáky na majáky

Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.

14.6.2019 v 16:56 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 421 | Diskuse

Barbora Balková

Damn Amsterdam

Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...

9.6.2019 v 22:25 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 349 | Diskuse

Barbora Balková

Hysterióza

Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.

1.6.2019 v 15:14 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 351 | Diskuse

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem hledala svého prince

nikdy jsem se v dětství ani v pubertě netrápila láskou ke zpěvákům nebo hercům. Svět celebrit mě nezajímal, i když si o nich nějaké drby ráda přečtu, jsem také jenom ženská.

15.7.2019 v 22:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXVI.

Padesát odstínů šedi lze překvapivě snadno zažít i v kanceláři. Nikoli s kolegou, ale s tiskárnou. Zejména po neodborné extrakci papíru neproškolenou mírně nervní obsluhou.

15.7.2019 v 16:20 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 199 | Diskuse

Ivana Lance

Human smuggler or coyote

Pašerák nebo slovo: kojot se používá pro lidi, kteří nelegálně pašují lidi přes hranice. Za přestup hranice mezi Mexikem a USA se platí tři až čtyři tisíce dol. A protože Amerika je bezmocná, pokud se jedná o rodiny s dětma,

15.7.2019 v 14:52 | Karma článku: 20.36 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jiřina Poláková

Matky všech zemí spojte se

Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?

15.7.2019 v 9:46 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jan Hulik

Druhý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vlastně mě jen o vlásek minul ten konec a dostal jsem tedy ještě jednou novou šanci bez velkého nebezpečí, že by se to mohlo vrátit,

14.7.2019 v 10:00 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 15.01 Průměrná čtenost 1314

Tak hlavně jsem matka, že. Lovím v paměti, že jsem měla ráda indický filmy, ale teď se jejich stopáž překrývá se separační úzkostí syna. Vždycky jsem ráda jedla, akorát o dost hodnotněji než teď. Jo a taky jsem sportovala a fakt tím nemyslím současný turistický výšlapy do Billy.

Najdete na iDNES.cz