Vysosaná matka vol. II

28. 04. 2019 16:43:13
Pravděpodobně je to dost překvapivé, ale kojím i nadále. Dříve jsem zatínala zuby s povzbudivou myšlenkou „vydržím to do tří měsíců, a pak se uvidí“, teď posouvám horizont vidiny lepších zítřků na šest měsíců.

Jak WHO praví: šest měsíců plně, minimálně dva roky jako vedlejšák. Jestli je na mateřství něco super, tak to, že čas ubíhá raketovou rychlostí. Je mi jasný, že za chvíli budu brečet nad maturitníma fotkama synka a vnucovat se jeho přítelkyni s otiskem nožičky ze tří měsíců. Zatím ale oceňuji, že žádné blbé období netrvá dlouho. Problém je, že blbé období zpravidla vystřídá ještě blbější období.

Tak třeba v případě kojení zjišťuji, že mít dítě hodiny na prsu je nakonec ten nejmenší problém. Dosáhli jsme rovnováhy, když jsem se ke kojení rozplácla s notebokem, mobilem nebo dospávala spánkový deficit. Jenže ramínka vah života se neustále posouvají, žejo. Synek usoudil, že je to nuda, a tak mě vytrvale nakopává pod žebra a pokouší se mi vyškubat ofinu. A já vypadám bez ofiny fakt blbě. Dříve fungovalo kojení jako bezproblémové uspávadlo, teď se snažím jednou rukou šermovat s mobilem a zvýšit hlasitost nahrávky větráku, zatímco druhou nekompromisně krotím jeho zmítající se tělíčko, dokud to nevzdá. Do toho na mě syn navztekaně ječí, protože on si chce bezpracně cumlat a odebrat se už půl hodiny do říše spánku, zatímco z toho pitomýho prsa mu pořád něco teče. Původně jsem si myslela, že mám nedostatek mléka. Když se ale jednou vztekle odtrhnul, ohodilo ho stříkající mléko od shora dolů. Trošku jsem se mu smála, ale jen trošku.

Už od narození přibírá asi tak třikrát rychleji než běžné dítě. Období, kdy vás chce dítě sežrat, se říká spurt. My takhle spurtujeme už čtyři měsíce. Protože se i přes kojení co půl hodiny chci zoufale vidět s rodinou nebo prostě vidět záblesk slunečních paprsků, rozhodla jsem se kojit synka přímo v nosítku. Výhody jsou patrné – dítě má neustálý diskrétní přísun prsa a já se dostanu i dál než do místní večerky, aniž bych u toho musela kojit na patníku (a to se fakt stalo, vážení). Takže momentálně chodím po venku a cítím se svobodně a pak taky trochu nepatřičně, protože jednu ruku mám neustále zalomenou dovnitř nosítka a přidržuju synkovi prso, které mu co pět minut vypadává z pusinky. Přitahuje to spoustu překvapených pohledů, ale i v tomhle směru jsem učinila posun. Jakýpak sexuální symbol? Mohla bych si na prsa vylepit štítek s meníčkem a vystavit je na Tripadvisoru.

O zákazníky bych ale měla nouzi, protože pohled na sežvýkané bradavky a modřiny všude okolo by mohl leckoho trochu vyděsit. To je tak, když se synek netrefí a začne sát někde jinde. Před týdnem jsem si svoje prso plné cucfleků vyfotila a poslala kamarádce a svojí mámě. Dmula jsem se u toho pýchou, asi jako když si chlapi porovnávají jizvy z bitev nebo se přečůrávají na sněhu. Vždy když narazím na jiné miminko, je zhruba dvakrát tak starší a dvakrát menší než náš chlapeček. Nafoukaně sleduji dítka, která sedí v kočáru a žmoulají v ručičce flašku se Sunarem. Já kojím! A kojím strašně moc! Jsem nejlepší matka na světě, posílám si pozitivní afirmaci, zatímco se únavou opírám o přebalovací pult a v rychlosti do sebe láduju vaničku jahodové zmrzliny, protože jsem už zase celý den nejedla. Už trochu chápu to vyhlášení soutěže o nejlepší matku roku. Někdy vám v životě nic moc jinýho nezbyde.

Autor: Barbora Balková | neděle 28.4.2019 16:43 | karma článku: 14.56 | přečteno: 505x

Další články blogera

Barbora Balková

Cáky cáky na majáky

Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.

14.6.2019 v 16:56 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 421 | Diskuse

Barbora Balková

Damn Amsterdam

Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...

9.6.2019 v 22:25 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 349 | Diskuse

Barbora Balková

Hysterióza

Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.

1.6.2019 v 15:14 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 351 | Diskuse

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem hledala svého prince

nikdy jsem se v dětství ani v pubertě netrápila láskou ke zpěvákům nebo hercům. Svět celebrit mě nezajímal, i když si o nich nějaké drby ráda přečtu, jsem také jenom ženská.

15.7.2019 v 22:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXVI.

Padesát odstínů šedi lze překvapivě snadno zažít i v kanceláři. Nikoli s kolegou, ale s tiskárnou. Zejména po neodborné extrakci papíru neproškolenou mírně nervní obsluhou.

15.7.2019 v 16:20 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 199 | Diskuse

Ivana Lance

Human smuggler or coyote

Pašerák nebo slovo: kojot se používá pro lidi, kteří nelegálně pašují lidi přes hranice. Za přestup hranice mezi Mexikem a USA se platí tři až čtyři tisíce dol. A protože Amerika je bezmocná, pokud se jedná o rodiny s dětma,

15.7.2019 v 14:52 | Karma článku: 20.36 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jiřina Poláková

Matky všech zemí spojte se

Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?

15.7.2019 v 9:46 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 441 | Diskuse

Jan Hulik

Druhý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vlastně mě jen o vlásek minul ten konec a dostal jsem tedy ještě jednou novou šanci bez velkého nebezpečí, že by se to mohlo vrátit,

14.7.2019 v 10:00 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 15.01 Průměrná čtenost 1314

Tak hlavně jsem matka, že. Lovím v paměti, že jsem měla ráda indický filmy, ale teď se jejich stopáž překrývá se separační úzkostí syna. Vždycky jsem ráda jedla, akorát o dost hodnotněji než teď. Jo a taky jsem sportovala a fakt tím nemyslím současný turistický výšlapy do Billy.

Najdete na iDNES.cz