Sama doma
Asi že nejsem žádná celebrita a taky že chlapa už jsem ulovila (a dokonce ho donutila si mě vzít), nemusím se za svůj feministický postoj stydět. Můžu ho dokonce úplně otevřeně přiznat.
Dokud jsem neměla dítě, bylo snadné cítit se silnou ženou. Vzít si podpatky, podrbat nad hrnkem kafe naše drahé polovičky, dát v práci výpověď pro nedostatek pocitu seberealizace, sbalit výplatu a saky paky a odjet...no, s mojí výplatou nikam daleko, ale hlavně odjet. A teď se každý den celá třesu na příchod manžela z práce.
Synek ječí, takže mám důvodný strach, že na mě někdo zavolá sociálku. Spadla mu hračka. Nebaví ho hračka. Je mu horko. Teď je mu zase trochu zima. Chce vzít do náruče. Chce vzít do náruče a chodit po bytě. Už nechce do náruče, chce okamžitě na zem. Ne moment, to byl blbý nápad, takže zpátky nahoru, a honem! Ještě dvacet minut, říkám si. Pípá mobil: „Chceš vzít něco v Bille?“ Staví mě to před zásadní dilema – budu raději jíst, nebo se na deset minut zavřu do sprchy a oholím si strniště v podpaží? (I můj feminismus má své meze.)
Představuji si s oblibou, jak chodím každý den do práce, koukám z okýnka tramvaje a myslím na hovadiny, třeba jaký odstín rtěnky mi sedne nejvíc. Oběd dojídám na jeden zátah a stihnu u toho konverzovat s kolegy. Když mě to už nebaví pracovat, vysmahnu na terásku pokrafat s kolegyní. Zalykám se závistí a šamponem. Jedna kamarádka mi v záchvatu sebereflexe prozradila, že u prvního dítěte se cítila jako mučednice. Od té doby přemýšlím, jestli i já se cítím jako oběť? Odpověď nacházím okamžitě poté, co mi manžel oznamuje, že příští dva večery musí dopilovat kondičku na badmintonu. Dva večery s mastnými vlasy a večeří na stojáka, uvědomuju si plná sebelítosti.
Jsem teď jednoduše v uniformní skupině „matek na mateřský“ (jak mi vyplnila do kolonky „zaměstnání“ sestra v porodnici) a to znamená nekonečnou dřinu prosycenou navíc nutností neustále se společnosti omlouvat a taky být vděčná. Omlouvat se za to, že kojím, nekojím, jsem krkavčí matka, kariéristka, dětem se moc věnuju a nevydělávám – příživnice jedna! Být vděčná za 220 tis. korun sociálních dávek, neboť co by za to daly americký matky.
Aby nedošlo k mýlce, můj manžel je feminismu docela nakloněný. Tak třeba mu vůbec nevadí, že můžu volit, dokonce si ani nemyslí, že jsem slaboduchá (pokud mu nerozházím ikony na ploše). Ale i jeho feminismus má své limity, zejména tam, kde přichází na řadu praktické činy. To se tak zjeví v kuchyni v sobotu ráno, zatímco synek opět ječí a já skoro začínám taky. „Konečně snídaně!“ zajásám v duchu a zvažuji, jestli si dám včerejší perník nebo si usmažím vejce. „Nemůžete si příště zavírat dveře?“ přichází jako buldozer odpověď na moje sny o kaloricky hodnotné snídani. Jestli zaznělo něco dalšího, ztratilo se to v nepokrytém zívání a mžourání do poledních paprsků slunce.
Vypadá to prostě, že abych byla silnou ženou, potřebovala bych k sobě nějakou tu silnou ženu. Jenže ona by asi taky potřebovala silnou ženu. A ta by taky potřebovala silnou ženu... A my máme jenom 3+kk.
Barbora Balková
Rodičovská dovolená? Ideální příprava na pandemii!
Roky tvrdého výcviku se vyplatily. Kdo je v dnešní době připravený na současnou situaci lépe než matka na rodičovské dovolené?
Barbora Balková
Tak akorát hřejivý vánoční příběh
Jak jsem oproti běžnému předpokladu tu pravou lásku a mezilidské pochopení poznala až díky předvánoční honbě za slevami.
Barbora Balková
Imaginární milenci
Aneb podrobné a kolektivní zamyšlení nad otázkou: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla?“
Barbora Balková
My se teda taky omlouváme!
Po shlédnutí známého videa, ve kterém se řada žen omlouvá mužům (svým, cizím, všem), jsme se chytily za nos a uvědomily si, že teď je řada i na nás.
Barbora Balková
Matka fúrie
Mnohé z nás díky permanentnímu vyčerpání a náhlému styku s dalšími rodiči objevují netušené hloubky své vlastní agresivity. A co teprve, když se to zkombinuje s národním komplexem.
Barbora Balková
Jak jsem se stala biomatkou
Jsem biomatka a lesana. Občas zachraňuji pralesy a taky žížaly po dešti. Chtěla bych se tímto hluboce omluvit celé společnosti.
Barbora Balková
Zázračný vejce
Jedna taková univerzální otázka provází dítě jen s nepatrnými obměnami až do dospělosti. Charakterizuje ji úvodní „A už...?“ a může nabývat hned několika významů.
Barbora Balková
Dítě v každém z nás
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném. Zážitků mám totiž na rozdávání, protože kvůli havárii vody bydlíme už skoro měsíc po příbuzných.
Barbora Balková
Cáky cáky na majáky
Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.
Barbora Balková
Damn Amsterdam
Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...
Barbora Balková
Hysterióza
Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.
Barbora Balková
Já na to mám
Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.
Barbora Balková
Vážené dámy
Když jsem byla hodně mladá, odhadem jedny rovnátka a dva pupínky, byla jsem přesvědčená, že mně teda těhotenství postavu nezdeformuje.
Barbora Balková
Hra o trůny
Včera jsme s manželem koukali na dlouho očekávaný třetí díl poslední série Hry o trůny. Dlouho očekávaný, protože první dva díly jinak brutalitou a akcí nacpaného seriálu vyznívaly jako (hodně nudný) pokus o sebeparodii.
Barbora Balková
Plaveme v tom
Dítě moderní doby je taková tabula rasa, dalo by se říct. Prostě co na něj nezapíšeš, to tam není, takže matky zapisují horem dolem. V praxi je tím myšleno plavání nebo cvičení s dětmi.
Barbora Balková
Vysosaná matka vol. II
Pravděpodobně je to dost překvapivé, ale kojím i nadále. Dříve jsem zatínala zuby s povzbudivou myšlenkou „vydržím to do tří měsíců, a pak se uvidí“, teď posouvám horizont vidiny lepších zítřků na šest měsíců.
Barbora Balková
Gorily v mlze
Žijeme v postmoderní společnosti, ve který prostě neexistují jednoznačný manuály na život (a zrovna tak i pro mateřství).
Barbora Balková
No kidding
Existují kultury, které děti doslova zbožňují. Vlastně se dá říct, že po celým světě jsou dospělí z dětí úplně unešený, až na jednu jedinou výjimku. Tu naší – euroamerickou.
Barbora Balková
Míchaný vajíčka
Tento příspěvek je určený výhradně pro ženské, mateřstvím poznamenané čtenářstvo. Já vás varovala předem!
Barbora Balková
I ptáčkové sladce již sní
Jestli potřebujete pár tipů, jak uspat miminko, tady je nehledejte. Pokud vás však zajímá, co mají společného kojenec a papoušek, čtěte dále!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1380x