Cáky cáky na majáky

14. 06. 2019 16:56:58
Nalijme si čistého vína, pod záštitou žádoucího psychomotorického vývoje mimina praskají kurzy plavání ve švech, přitom patřičný rozvoj potřebují spíše matky.

Mě teda taky přestalo bavit bezcílně pochodovat s nosítkem po městě, zejména když vyschly zdroje na bankovním účtu. Takže kurzy plavání. Synek už zase povyrostl a do bazénku pro děti jeho věku ho prostě nenarvu, teda narvu, ale rozjařeně se odráží nohama od stěn a piluje šipky. Nakonec to vzdala i lektorka a odeslala nás do normálního bazénu určeného pro větší děti (a menší dospělé).

Pro tu slavnostní příležitost jsem si z výprodeje v háemku objednala plavky. Vzala jsem fikaně kalhotky s vysokým pasem a o dvě velikosti větší podprsenku, takže už jen stačí dlaněmi splácnout prsa a poprosit v šatně nějakou další ženu (chci říct maminku) o energické zapnutí spony na zádech.

Pořád teda doufám, že to nedělám jen pro sebe, ale synek mi to moc neusnadňuje. Většinu doby, po kterou je namáčen do bazénku, si nezúčastněně žužlá pěnovou velrybu a reaguje (nevrle) pouze v okamžiku, kdy mu na hlavičku vyšplíchnu kelímek vody. To je trénink na potápění. Sbírám odvahu zeptat se lektorky, k čemu je dobré u kojenců trénovat potápění, ale trochu se jí všechny bojíme. Na začátku lekce u každého nedůvěřivě sleduje, zda se před příchodem k bazénu osprchoval, přičemž dámy pochodující ke sprše v plavkách přede dveřmi zastavuje a posílá nazpět.

Včera zmerčila, že syna ve vodě podpírám nejen pod hlavou, ale i pod krkem. Nekompromisně zvolala: „Dejte mi ho, prosimvas!“ a pomocí tří elegantních kraulů překonala vzdálenost mezi námi. Přistižena při činu jsem sklopila zrak a odevzdala dítě, ovšem mateřský instinkt ve mně se ozval a nadále jsem syna jistila rukama. Což se samozřejmě lektorky poněkud dotklo a nekompromisně se otočila bokem. Syn zavýskl nadšením, chopil se příležitosti a předklonil hlavičku do vody. Lektorka nehnula brvou a syna mi opět odevzdala.

Aby zachránila nastalou situaci, svolala si nás do kruhu a jala se vysvětlovat: „Jenom abyste si nemyslely, že si to snad vymejšlím (nemyslely jsme si to). Byla jsem na jednom z nejlepších kurzů plavání dětí v Německu a největší důraz se kladl na to, aby se děti nedržely pod krkem. Jen si to zkuste na sobě!“ dodala dramaticky. Nezkusily jsme to, ale chápavě jsme pokyvovaly bradou. Žena napravo od nás na mě účastně zamrkala. Chlapeček naproti zaječel, s vervou plácnul nohou do vody a ohodil nejbližší okolí včetně lektorky, čímž dal podnět k rituálnímu ukončení celé lekce.

Chytla jsem tedy syna do náruče a jala se poskakovat s ostatními ženami okolo bazénu. Supění jsme prokládaly snaživým popěvováním: „Když já jim dám o-o-vsa, oni dělaj ho-o-psa.“ Celá situace mě poněkud rozhodila, zatrylkovala jsem tedy směrem k synkovi: „No to je paráádáá, cooo? Cáááky cááááky?“ a doufala, že z něj vyždímám nějaký to nadšení. Nadále žmoulal pěnovou velrybu a nezúčastněně sledoval modrý kachlíky na stěně.

Zmateně jsem se ohlédla po ostatních ženách. Korporátní právnička, kožní lékařka a úřednice ministerstva zemědělství, všem poskakovalo dítě i poprsí do rytmu popěvku a ve tváři se jim zračily podobné myšlenky. Nebo jsem alespoň byla přesvědčená o tom, že určitě nejsem jediná. Kdo si uvědomil, že nám všem pěkně cáká. Na maják.

Autor: Barbora Balková | pátek 14.6.2019 16:56 | karma článku: 14.16 | přečteno: 421x

Další články blogera

Barbora Balková

Damn Amsterdam

Všude se dočtete, že dítě není na překážku "normálnímu" životu. S dětmi se dá kupříkladu cestovat, akorát musíte uzvednout balík plen navíc. Je to pravda? Tak napůl...

9.6.2019 v 22:25 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 349 | Diskuse

Barbora Balková

Hysterióza

Když jste v jiném stavu, všechno je jinak. Třeba i s jídlem. Zezačátku si ho moc neužijete a později...vlastně taky moc ne.

1.6.2019 v 15:14 | Karma článku: 11.39 | Přečteno: 351 | Diskuse

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 656 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem hledala svého prince

nikdy jsem se v dětství ani v pubertě netrápila láskou ke zpěvákům nebo hercům. Svět celebrit mě nezajímal, i když si o nich nějaké drby ráda přečtu, jsem také jenom ženská.

15.7.2019 v 22:05 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 340 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CXVI.

Padesát odstínů šedi lze překvapivě snadno zažít i v kanceláři. Nikoli s kolegou, ale s tiskárnou. Zejména po neodborné extrakci papíru neproškolenou mírně nervní obsluhou.

15.7.2019 v 16:20 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 200 | Diskuse

Ivana Lance

Human smuggler or coyote

Pašerák nebo slovo: kojot se používá pro lidi, kteří nelegálně pašují lidi přes hranice. Za přestup hranice mezi Mexikem a USA se platí tři až čtyři tisíce dol. A protože Amerika je bezmocná, pokud se jedná o rodiny s dětma,

15.7.2019 v 14:52 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jiřina Poláková

Matky všech zemí spojte se

Každé dítě je jiné, každé na svět přichází s jinými geny, osudem, karmou. Tak proč si matky myslí, že když je dítě hodné, je to jejich zásluha? A proč když řve a není k utišení, si vyčítají, že to je tím, že jsou špatné matky?

15.7.2019 v 9:46 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 443 | Diskuse

Jan Hulik

Druhý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vlastně mě jen o vlásek minul ten konec a dostal jsem tedy ještě jednou novou šanci bez velkého nebezpečí, že by se to mohlo vrátit,

14.7.2019 v 10:00 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 15.01 Průměrná čtenost 1314

Tak hlavně jsem matka, že. Lovím v paměti, že jsem měla ráda indický filmy, ale teď se jejich stopáž překrývá se separační úzkostí syna. Vždycky jsem ráda jedla, akorát o dost hodnotněji než teď. Jo a taky jsem sportovala a fakt tím nemyslím současný turistický výšlapy do Billy.

Najdete na iDNES.cz