Soucítím a držím palce... u staršího syna se vše srovnalo až na půl roce (a pak konečně přišlo období bezproblémového kojení), u mladšího jsem byla vyzbrojena nekonečnou trpělivostí raději předem a hle, žádná katastrofa se nekonala, dítě jedlo co 2-6 hodin (jak se mu chtělo), nechalo mě vyspat a celkově bylo dost bezúdržbové, zatímco to první bylo 6 měsíců přivázané na mě, jinak spalo tak 10 minut v kuse. Každý je jiný... Ale... přežili jsme to všichni tři, vlastně čtyři - i manžel věčně hysterčící manželku :-)

Ke kojeni se mohu vyjadrit pouze teoreticky, nicmene mate moje sympatie a Karmu!

Taky závidím snoubenci, že chodí do práce.

Už půl roku neustálé řeším kozy- ragády, kvasinky, retence a pak mastitida... děs. Každé ráno se budím s obavami... jestli nemám někde bouličku na prsu, která se zvrhne v rudý pruh na prsu a bolest hlavy a zvracení. už se těším na příkrmy...

To mě mrzí, takové kolotoče jsem nezažila a i tak to byla síla. Hodně sil!

Hlavně mažte bradavky! Bude líp!

Tech laktacnich terostitek si nevsimejte.

Je to teď velká móda.

Stejně dítě s dudlikem je taky chápáno jako matčiny selhani a tak by se dalo pokračovat do nekonečna, přijde mi, ze ty matky nikdy nezažil žádný skutečný problém, když tak dogmaticky řeší takové prkotiny.

No mám podobnou zkušenost akorát ten můj mrňousek vymýšlel. A pití mu šlo jako koze pastva. Mohla jsem kojit celou porodnici, ale dcerušce prostě moje mlíčko nechutnalo. Ale všechno, tak uteklo děcka už jsou dávno dospělé a opravdu nejde poznat, které bylo kojené a které ne. Blog

Děkuji :)

Jsem s vámi na jedné lodi. Kojení bylo pro mě utrpení a i když své děti miluji, prostě jsem je dost brzo svěřila umělé výživě. A pište dál, je to moc pěkný psaní

Děkuji moc! A zdravím do klubu :)

Napsala jste to pekne, ale moc jsem se nenasmala. Jakmile si vzpomenu na kojeni, tak mi naskoci husi kuze velka jako bradavky. Bolest, bolest a nic nez bolest bylo moje kojeni. Take me to moc mrzelo, citila jsem se jako macecha, co by detatko nejradeji odstavila...

Já bych řekla, že tohle tajné přání musí problesknout hlavou alespoň občas každé matce

Coby nekojici mohu jen napsat ze si vzpominam na doby, kdy se ta kojena batolata poznala podle fialove pusinky.

A taky ze tenkrat jeste nebyli pediatri, ale detsti lekara a ta nam prodelena take manzelku servala ze nas pvrovozeny prilis pribira.

Stáří už jen vzpomíná.

Vzhledem k tomu, jak "svižně" popisujete všechno kolem mimča je vidět, že to s Vámi není zlé. Já osobně jsem rady pana doktora Pondělíčka, tehdejší kapacity, brala doslova a do písmene. Po čase pan doktor pronesl, že se i mýlil. Přímo radostně a bez problémů jsem kojila až svého třetího synáčka. Užijte si to i Vy už teď a nečekejte až na další a další radostné kojení.